S politiky je to jako s filmy. Z některého docela dobrého filmu žijí dvě, tři hlášky, ale na děj nebo režiséra si už nikdo nevzpomene. A politici? Vzpomene si ještě někdo, který politik se proslavil tím, že jinému politikovi ubalil v obci jménem Podsedice facku? Sotva. Který místopředseda vlády s plnou parádou oznámil kolegům, že právnický titul opravdu nemá? Těžko. A který bývalý premiér naznačoval obecně známým, nepříliš výchovným gestem jinému, že (prý) je jednička? Možná, to není ještě tak dávno.

A tak si asi málokdo už vybaví, že výrok „Situace je, řekl bych, nadmíru výtečná“ řekl pražský primátor, jmenoval se Igor Němec, a řekl to navečer 13. srpna léta Páně 2002, kdy hladina Vltavy stoupala k hlavám pražských mostů.

Po dvaceti letech se nechce věřit nejen tomu výroku, ale vůbec tomu, že se to tehdy stalo. Ale jsou na to doklady, stovky amatérských i profesionálních fotografií, značky na mostech a domech a taky natočené filmy a napsané texty, pořízené během povodní nebo těsně po nich. Jeden z těch textů vyšel v Odrazu v září 2002, uváděl ho prolog Návrat Velké řeky a uvnitř čísla byl pod názvem Třináct dní potopy kalendář událostí. A přestože byl psán bezprostředně po povodních či snad přímo během nich, jsou v něm data o den posunuta, zprávy z 14. a 15. 8. jsou ve skutečnosti jeden, ten kritický, den. Značky na domech a podjezdech jsou správně. V Roztokách skutečně hladina Vltavy kulminovala 14. srpna 2002 odpoledne, a ten den byla středa.

Celý kalendář Třináct dnů potopy je příliš dlouhý a popisný, nicméně několik pasáží z něj bude připomenuto. S opravou data. Autor se k té chybě hlásí a snad ji může přičíst těm nočním směnám na úřadě, o nichž bude taky zmínka.

***

Celá ta naprosto výjimečná přírodní katastrofa začala už pár dní před kalendáriem Třináct dní potopy. Dva dny, 7. a 8. srpna, vytrvale a intenzivně pršelo na jihu a jihozápadě Čech a výrazně se zvedly hladiny všech jihočeských toků Tak výrazně, že Vltava v Českých Budějovicích hlásila padesátiletou vodu. Povodňová vlna z horní Vltavy, Malše, Lužnice a Blanice se pomalu sunula k Praze, pršet však už přestalo a něco pobrala volná kapacita přehradních nádrží. Když 9. srpna protékalo Prahou 1500 kubíků za vteřinu (desetinásobek běžného stavu), byl pražský primátor Igor Němec plný optimismu: „Zvládneme to. Voda se bude zvedat ještě do jedenácti, a pak už bude jenom opadávat,“ řekl tehdy na napůl zatopené Kampě. Nutno dodat, že jeho optimismus nebyl založen na pouhé víře, ale na předpovědích meteorologů, podle nichž by měly se v dalších dnech vyskytovat jen přeháňky.

Těch 1500 metrů krychlových za vteřinu bylo mimochodem víc než při poslední povodni roku 1981, kterou způsobila rozvodněná Berounka, a znamenalo to přerušení silnice z Prahy do Roztok. V Sedlci je silnice příliš nízko.

Následující den přinesl na řekách uklidnění, ale přichází nové varování meteorologů, že v neděli 11. 8. 2002 začne v jižní polovině Čech opět intenzivně pršet. A předpovědi se naplňují.

Neděle 11.8.

V platnosti je stále II. stupeň povodňové aktivity, který byl ve městě i v ICN vyhlášen už 8. 8., a v plném chodu jsou protipovodňová opatření v ICN a na městské čistírně odpadních vod.

Nová vlna dešťů v jižní polovině Čech začala opět zvedat průtok Vltavy a večer ve 22 hodin byla odkloněna autobusová doprava od Sedlce do Roztok.

Silné deště v celé jihozápadní polovině Čech mají drastické následky, protože po nasycené zemi teče voda jako po betonu. Premiér Špidla vyhlašuje pro pět českých krajů nouzový stav. Jižní Čechy už nápor povodní poznaly. Řeka, či spíš říčka Blanice, která má normálně šířku 15 metrů, se mění v třistametrový dravý proud.

(Předseda naší redakční rady Václav Dolejší vzpomíná, jak tehdy jako začínající redaktor posílal do Prahy zprávu, že na českobudějovickém náměstí Přemysla Otakara II. stojí metr vody, a dostal odpověď „dáme to na čtvrtou stránku“. Dodnes to uvádí jako příklad pragocentrismu – a dávám mu za pravdu).

Pondělí 12.8.

Ráno odhadl jezný v Roztokách pan Beran, že průtok řekou vzroste na 2600 m3/s a dále může stoupat podle množství srážek.

V 10 hodin se na radnici města a v ICN scházejí povodňové komise a obě vyhlašují III. stupeň povodňové aktivity – stav ohrožení.

V 10.30 se ICN rozhoduje rozběhnout evakuační plán. Připravuje se na ukončení a zajištění výroby a surovin, konečných výrobků, počítačů, dopravních prostředků atd.

Bylo započato se stavbou protipovodňové zábrany u zámečku (Dědič, TS). Protipovodňové pytle a plničku dodala ICN.

Na radnici byla vyhlášena pohotovost a svolává se porada vedení. MÚ začíná prověřovat možnosti ubytování, dopravy a zásobování pro občany, které by bylo nutno případně přesídlit. Odvolává také některé pracovníky z dovolené.

V 17 hodin se sešla mimořádně rada města. Situace byla označena za natolik vážnou, že vyžaduje nepřetržité sledování a urychlení příprav na možnou evakuaci obyvatel.

V úterý 13. 8. 2002 stále prší a hladiny řek dál stoupají. K večeru se ale na horních a středních tocích řek situace uklidňuje a hladiny dokonce klesají. To znamená ovšem jediné: velká voda se brzy přižene na dolní toky řek. Záznam z kroniky přepisujeme skoro celý.

Úterý 13.8.

Od 4 hodin byla postupně odstavována výroba ICN – zaplavovaly se studně na chladící vody.

Průtok Vltavy stále sílil a poprvé se objevily „oficiálně“ úvahy o stoleté vodě.

Objekt zámku chrání zábrana ve vchodu. Okresní povodňová komise po urgencích městského úřadu dodala dostatek pytlů a pět nákladních aut písku, desítky dobrovolníků z Roztok i zcela náhodných návštěvníků pomáhaly plnit a pytle byly rozváženy po městě.

Občanům s trvalým bydlištěm v Tichém údolí byl povolen vjezd podle potoka od Únětic.

Dopoledne byla přerušena vlaková doprava, poslední vlak zůstal v roztockém nádraží po celou dobu povodní.

Podle povodňového plánu a v závislosti na rostoucím průtoku Vltavy jsou postupně upozorňováni a následně evakuováni nejvíce ohrožení obyvatelé (z Tichého údolí, z ulice Za Potokem, od plavebních komor, z Vltavské a Nádražní ulice). Někteří z nich uposlechli upozornění, v jiných případech byla nutná při vystěhování asistence policie. Část ohrožených si zajistila přechodné ubytování u svých příbuzných, přátel apod., ostatní byli ubytováni v základní škole, kde bylo zajištěno jejich stravování, lůžka atd.

ICN byla evakuována, ponecháni pouze pracovníci zabezpečující protipovodňovou službu (čerpání, obsluhu vlastních zdrojů energie a vedení).

Do plné pohotovosti byl uveden také městský úřad. Přestalo existovat dělení na „dny pro veřejnost“ a ostatní. Byla zavedena 24hodinová informační služba na tel. lince 20 400 214 ke zprostředkování okamžité pomoci. V noci byla pak až do 20. 8. pravidelně obsazována v harmonogramu 22-01 Veselý, 01-04 Huk, 04-07 Tříska.

V průběhu noci byl vypojen v celém městě elektrický proud.

Asi ve 22.30 hod přetekla hráz centrální pražské čistírny a Vltava se začala měnit ve stoku.

Záhy poté překročil průtok všechny dosavadní rekordy Vltavy od roku 1800. K půlnoci je odhadován na 4700 m3/s.

Ve středu 14. 8. 2002 je Praha pod vodou. Tedy samozřejmě jen její část, asi 8 % území. Ale ani to nemá pamětníka, ba ani staré záznamy kronikářů nic takového neuvádějí. Pod vodou je několik stanic metra, celé staré centrum Prahy i okrajové části metropole včetně Smíchova, Malé Strany, Karlína, Radotína a Zbraslavi. Odpoledne Vltava kulminuje odpoledne i v Roztokách. Kolik metrů krychlových korytem, či vlastně obrovským proudem sevřeným mezi skalami, protékalo, se dodnes jen odhaduje. Něco mezi 5160 a 5700 kubíky za vteřinu.

Středa 14.8.

Hráz kolem ICN, zámečku, čistíren, a Vltavské a další protipovodňová opatření splnila svou roli a plánovanou stoletou vodu udržela (dokonce podstatně více než stoletou vodu, jejíž průtok byl plánován na cca 4050 m3/s). Po půlnoci se však vlna převalila již přes hráz a prostor ICN musel být urychleně opuštěn. Zaplaven byl také objekt zámku, Vltavské ulice, a obou čistíren – ICN i městské. V nejhlubších místech areálu ICN bylo až 8 metrů vody. Příval smetl chaty k žalovské zastávce, voda vnikla hluboko proti Únětickému potoku do Tichého údolí až na nemocnici.

V noci (01.30) se na radnici dostavila hlídka PČR a ohlásila únik podezřelých látek z ICN. Na místo se ihned dostavil místostarosta Tříska, který povolal ředitele ICN a hygienické záchranné služby. HZS oficiálně prohlašuje, že sanace není třeba. Ráno byl dohodnut postup s okresním hygienikem, jak věc přešetřit (odebrání a stanovení vzorků ovzduší a vody) a byla informována Česká inspekce životního prostředí. Občané z prostoru Čakova si právem stěžovali na silný zápach, dráždící oči a sliznice. Jim i dalším ohroženým je nabídnuto ubytování v základní škole, ve skautské osadě a ubytovně.

Konečně přestalo v Čechách pršet. Kulminace řeky nastala až odpoledne při průtoku, který byl odhadován na asi 5500 m3/s. Hladina řeky byla více než metr nad hrází „stoleté“ vody a dosahovala až na kolejiště trati (v prostoru Potoků koleje dokonce voda zaplavila). V Tichém údolí se postup vody zastavil až před vinným sklípkem, zaplaven byl i suterén nemocnice. V Potocích se domky udržely nad vodou, v Žalově brala povodeň všechno za tratí.

V městském úřadě byl instalován náhradní zdroj elektrické energie, dodávky proudu však byly již ve velké části města obnoveny. Bez proudu zůstal nadále Čakov, domky za tratí, několik objektů K Zastávce v Žalově a Tiché údolí.

Zajištěn a pravidelně zásobován naftou a pravidelně zásobován naftou byl také náhradní zdroj proudu pro nemocnici.

V Tichém údolí došlo k ekologické havárii (únik nafty z nádrže, skvrna se rozlila po pozemcích). Ihned byla povolána inspekce ČIŽP, zjištěn důvod i původce. HZS Středočeského kraje zajistila odběr vzorků z této havárie i vzorků vody a ovzduší kolem ICN. V Tichém údolí provedla základní sanaci.

ČT odvysílala reportáž, v níž byla nejen zkomolena jména starosty a zástupců Provaku, ale také tendenčně vyložena situace v ICN a okolí. ICN reagovala ihned prohlášením pro ČTK.

Ve čtvrtek hladina Vltavy v Praze klesala rychlostí přibližně deset centimetrů za hodinu. Večer byla výška hladiny 5,3 metru, což je oproti kulminaci ve středu pokles o 2,5 metru. Běžná hloubka řeky je ovšem 74 centimetrů. Podobně klesala řeka i v Roztokách. Povodňová vlna se valila na sever. Labe u Mělníka odpoledne dosáhlo rekordní hodnoty 10,35 metru. Před mělnickým soutokem Labe s Vltavou stačila rozvodněná Vltava „protiproudem“ zaplavit značnou část Neratovic, Libiš, Obříství, Tuhaň, Dušníky a Kly.

Čtvrtek 16.8.

Hladina řeky klesla do rána asi o metr, během dne pokračoval další výrazný pokles. Objevila se opět hráz, která byla následně po zatopení částečně poškozena (koruna hráze v úseku cca 30 metrů). Voda

začala ustupovat z ulic a někteří majitelé se – s dokladem z MÚ, že jsou majiteli – mohli vrátit a začít s vyklízením objektů.

Výsledků prvních testů vzorků vzduchu z ICN ukázaly, že vzduch kolem ICN neobsahuje žádné prudce jedovaté látky. Pokračují však stížnosti občanů na zápach a večer se objevuje další podezření (zdravotní potíže dvou členů Policie ČR), byl proto proveden také odběr nových vzorků vody z nátoku i odtoku řeky do ICN. V areálu ICN však stále přežívá značné množství ryb.

ČIŽP rozhodla o způsobu dekontaminace ropné havárie v Tichém údolí a specializovaná firma Dekonta začala se sanačními pracemi.

Policii ČR vystřídalo 12 příslušníků AČR s úkolem především chránit objekt ICN.

Na pomoc občanům se začali hlásit dobrovolníci, a to jak jednotlivci, tak i firmy. Všechny technické operace (statické posudky, vysoušení, čerpání vody ze soukromých objektů apod.) bere na sebe organizačně i finančně město. Bylo zřízeno i „roztocké“ konto České spořitelny a první občané přispívají finančními dary.

Bylo rozhodnuto o mimořádném jednání městského zastupitelstva v neděli v 11.30.

Po dramatickém týdnu začala povodňová vlna odcházet z Čech. V pátek před třetí hodinou přestala stoupat hladina Labe v Ústí, dosáhla výšky 11,85 metru. Ve městě se evakuace dotkla šesti tisíc lidí, evakuováni byli také lidé z Děčína či Hřenska.

Obří vodní plocha vznikla u soutoku Labe s Ohří, dosahovala od Roudnice až Litoměřicím. Zcela evakuován byl kvůli velké vodě Terezín, pod vodou ale bylo i na tři desítky dalších obcí. Také v Roztokách se situace pomalu uklidňovala. Následky katastrofy se ovšem nedaly odstranit během dnů či týdnů.

Sobota 17.8.

Hladina vody rapidně klesla (celkem asi o 4 metry) a otevřel se tak vstup téměř do všech domů s výjimkou Braunerova mlýna a domů v Riegrově ulici. Výrazně se oteplilo a objekty začaly osychat.

Česká inspekce životního prostředí rozhodla o dalším postupu u ICN – odčerpat vodu a kal odvézt na skládku.

Velmi rychle byly provedeny statické kontroly většiny budov. Z většiny domů byla odsáta také voda ze sklepů a přízemí, nebylo to možné provést jen u dosud zaplavených domů a dále u těch, kde hrozilo poškození sesuvem zdí (čp. 21 a penzion Sodomů). Problematický zůstal celý prostor parkoviště, kde se objevují trhliny a díry v podzemí.

Většina evakuovaných osob se již vrátila domů, anebo našla ubytování u svých příbuzných, známých apod.

Neděle 18.8.

Na 11.30 bylo svoláno mimořádné jednání ZM. Sešlo se 15 zastupitelů, části jednání byli přítomni také představitelé hasičů, HZS a ředitel výrobního závodu ICN CR St. Růžička.

ZM rozhodlo, že pro bezprostřední pomoc občanům přímo postiženým povodní bude vyčleněno 700 tisíc korun ze sociální kapitoly rozpočtu. Každá domácnost, jejíž byt byl vyplaven, dostane 10 tisíc korun ihned, o přidělení další pomoci rozhodne na základě zplnomocnění zastupitelstvem RM.

Firma Dekonta odstranila v areálu ICN a sousedních územích následky povodní, zejména znečištění silně zamořených ploch.

Od 17.30 zahájily České dráhy kyvadlovou dopravu z Roztok do Kralup a zpět. Bezplatnou přepravu zajišťuje motorová souprava, odjezd z Roztok vždy v celou hodinu, o půl hodiny později odjezd z Kralup. První vlak vyjíždí z Kralup ve 4.30, poslední končí ve 24 hodin. Od večera 18. 8. začaly jezdit vlaky také v celém úseku Kralupy – Děčín.

V pondělí 19. 8. pak byly zprovozněny všechny ordinace v nemocnici. Lidé ze zátopové oblasti dostávali očkování proti žloutence. Ze všech stran přicházela pomoc, od jednotlivců, firem i jiných obcí. Pomáhali třeba hasiči ze Zlatých Hor, kteří oplatili roztockým hasičům pomoc ze záplav na severu Moravy v roce 1997. Naplno běžely vysoušeče a pomáhalo i teplé počasí. Bouřka 21. srpna spláchla prach a trochu i bahno z trávy a stromů. Ale stopy na budovách, označující, kam až dostoupila voda, zůstávaly měsíce.

***

Škody v České republice způsobené povodněmi byly vyčísleny na víc než 70 miliard korun a o život přišlo 17 osob. Číslo strašné, ale vzhledem k rozsahu katastrofy vlastně neuvěřitelně nízké. Právě v těch zlých dnech potopy se naplno ukázaly ty nejlepší vlastnosti, které v našich lidech jsou: obětavost, mimořádná schopnost improvizace a – až na výjimky – i disciplína. A taky vůle vrátit se do zničených domů a začít zase znova.

Potřebujeme tyhle vlastnosti i teď, i když nás nezaplavila Velká řeka.

Jarda Huk