Za svůj dům jste už zaplatili

Jednou ze zásad naší komunální politiky je, že město má fungovat a investovat z peněz, které mu byly přerozděleny z toho, co daňoví poplatníci odvedli, a nemá od svých občanů brát další peníze nad míru, kterou stanoví zákon

Chceme snížit daň z nemovitosti o třetinu

V případě daně z nemovitosti je jím zákon č. 338/1992 Sb. o dani z nemovitých věcí, v platném znění. Základní sazba daně stanovená podle zastavěné plochy je násobena tzv. koeficientem polohové renty, jehož hodnota je určena podle počtu obyvatel obce při posledním sčítání lidu (tedy v březnu 2011). Obce do 1000 obyvatel mají koeficient 1,0, obce od 1001 do 6000 obyvatel 1,4, obce od 6001 do 10 000 obyvatel 1,6, obce od 10 001 do 25 000 obyvatel 2,0 atd.  Pro jednotlivé části obce může obec obecně závaznou vyhláškou koeficient, který je pro ni stanoven, zvýšit o jednu kategorii nebo snížit o jednu až tři kategorie. Kromě toho obec může zvýšit tzv. místní koeficient ze základního 1 na 2, 3, 4 nebo 5, čehož využívá zatím málo obcí.

Daň z nemovitosti, ačkoli je přímým příjmem města, rozhodně zvyšovat nechceme a nevstoupíme do žádné koalice, která by prosazovala její zvýšení. Naopak, navrhneme maximální možné snížení koeficientu polohové renty na základní 1,0, čímž daň klesne víc než o třetinu.

Důvodem, proč chceme snížit na minimum daň z nemovitosti je fakt, že se jedná o danění již zdaněného majetku. Když si mladá rodina například pořídí rodinný dům na hypotéku, tak jej splácí ze zdaněných příjmů. Daň z nemovitosti by se měla zrušit jako celek, protože její výběr je extrémně finančně náročný a čistý příjem pro státní kasu zanedbatelný. Pro městskou kasu je tento příjem rovněž zcela zanedbatelný a výpadek tak nemá žádný vliv na zamýšlené investice.